NEBEŠTÍ TULÁCI

Nebeští tuláci dávno zapomenutých časů,

uchovávali tajemství zatracených,

nebe na zemi se obrátilo v peklo,

když jim vzali jejich zemi,

víra v život a mír přivede jeho,

jen kdyby mohli porozumět,

necítil jsem se už někdy takhle,

když jsi přišla a držela mě za ruku

Chodím v mlčení, chodím zemí statečných

Viděli jste měsíc políbit slunce,

se svou hlavou na polštáři,

a svět který se vám zdál tak skutečný,

zmizel dole v hlubině,

všechny myšlenky které vám spěchaly hlavou,

náhle zmizely v závanu větru,

jediný svědek stojící při vás,

je řeka s její vrbou

Chodím v mlčení, chodím zemí statečných

Když se vás zeptají co jste se naučili,

shromážděte všechny své dny,

otřeste národy a ukažte jim co má cenu,

život kvete v tolika podobách,

uschovejte si chviličku a pak řekněte kouzlo,

aby vaše láska navždy zůstala,

dítě včerejška zašeptalo - je dokonáno,

teď mohu přijít a začít si hrát

Chodím v mlčení, chodím zemí statečných